Kaulitzi ty debile 2

6. december 2010 at 20:03 | TH-KIKI |  Kaulitzi,ty debile!-UKONČENÁ
"Co si o sobě myslíš ty nafoukanej kreténe! Nech mě bejt, nic ti neřeknu, nemám důvod, takže mě okamžitě pusť!" zařvu na něj z plných plic a snažím se mu vysmeknout. Teda ten má sílu, vůbec bych to do něj neřekla. "Já že sem nafoukanej kretén? Tak to odvoláš, mě nikdo nebude nadávat a tuplem ne taková kráva!" "Tak to určitě, he tobě se mám omlouvat jo? Tak to zrovna! Pusť mě, nemám čas se tady s tebou zahazovat!" "Ty sis začala, takže všechno vyklop a já tě pak pustím!" křikne a ještě pevnějc zmáčkne. "Aúúú ty seš surovec, to bolí!" Vyhrknou mi slzy bolesti, ale to Tom nevidí, páč mám sluneční brýle. "Hele víš co? Seš mi naprosto volná! Už mě to nezajímá, di!" křikne. "Ale ještě jednou mi něco uděláš, jakejkoliv naschvál, tak si to s tebou vyřídím! A to si piš, že to nebude jen modřina na ruce!" dodá ještě výhružně. Pak mě prudce pustí, div nespadnu na zem a odejde.

Haha si myslí, že se ho bojím, tak to určitě:DD. Hošánek si myslí, že když na mě udělá bububu, že se z něj poseru strachy a že ho poslechnu na slovo. Tak to si uhodl Kaulitzi! No jen počkej, já se jen tak nedám a tuhle válku vyhraju! Mám přeci své zbraně,... hehe:DD nj to je nápad... svoje ženský zbraně sem ještě nepoužila:D. Sem přeci krásná holka, v mé inteligentní hlavičce se začíná pomalu rýsovat plán. Celou cestu domů nad tím přemýšlím a než dojdu domů mám půlku vymyšlenou=o).

"No kde si byla?" ozve se z obýváku. "Kde asi fakt blbá otázka!" odpálkuju mámu a mířím do kuchyně. "Představ si co se mi dneska stalo," řvu z kuchyně do obýváku (tyto dvě místnosti máme propojený) kde je nejspíš máma. "Ten debil Kaulitz mi polil mou novou košili, víš kterou ne? Stála osm stovek a ten kretén mi ji zničí," zuřím a doufám, že mi máma dá za pravdu. Ale v obýváku je nějaký podezřelý ticho. "Mami? Posloucháš mě?" ptám se po cestě z kuchyně do obýváku. V ruce držím pomerančovej džus a lokám přímo z krabice. Dojdu do obýváku a ztuhnu. A kurva! To snad ne, máma není v obýváku sama. Vedle ní sedí paní Kaulitzová, která je zrovna v tuhle chvíli naprosto rudá. Vyvalím oči a chci něco říct, ale jaksi zapomenu na džus a začnu se příšerně dusit! Chrochtám a prskám a snažím se nějak popadnout dech. Máma ke mně rychle přiskočí a začne mi bušit do zad. "Jenni dejchej, no tak!" hraje si na záchranáře a dál do mě mlátí jako bych byla hadrová panenka. "Mamí," sípu. "Dobrý, fakt už dobrý, ty bys probrala k životu i slona." Už se i směju, ale smích mě ihned přejde. Když si vzpomenu na předchozí trapas. "Promiňte já nevěděla že tu ste, omlouvám se. Samozřejmě sem to tak nemyslela," rychle se snažím všechno urovnat. "Kterej?" vybafne na mě Kaulitzka. "Co?" vytřeštím na ní nechápavě oči. "Kterej Kaulitz? Bill nebo Tom?" Jo tákhle, hehe mám to říct? Ptám se sama sebe, paní Kaulitzová není zrovna moc milá na své syny a zvlášť na Toma, když se dozví co zas vyvedl. Jak sem mohla zapomenout, že k nám má přijít na návštěvu. Je s mámou velká kámoška a každý pondělní odpoledne maj u nás dámskou jízdu, jak to nazývaj. Hehe já jim dám dámskou jízdu... no prostě a jednoduše drbou, všecky a všecko! "No byl to Tom," špitnu a tvářím se co nejvíc ublíženě. "No počkej Tome Kaulitzi, to si s tebou vyřídím!" pomalu se zvedá z gauče, z očí ji šlehají blesky a nadává. "Tohle nebude jen domácí vězení, no počkej!" dál běsní. "Ale ne to nebude nutný, dyť se zas tak moc nestalo," snaží se máma Kaulitzku uklidnit. "Nestalo? Podívej se jak ji tu krásnou košili zničil," ukazuje na můj obří flek. "Fakt se ti za něj omlouvám, vsadím se, že se ti ani neomluvil co?" doráží na mě Kaulitzová. "Hm... ne!" Ušklíbnu se v duchu, hehe a máš to Tomíšku. "Já to věděla!" vykřikne vítězně. "Ale neboj se to ti zaplatí a ze svýho do poslední koruny!" vykřikuje ještě před naším barákem. "To si nemusela," vyčítavě na mě máma koukne. "Víš jaká je paní Kaulitzová, přísná máma, chudák Tom!" lituje mamča Tomíka. "Zaslouží si to blbec!" syknu nasraně a bouchnu dveřmi od svýho pokoje.

Promiňte zapomněla sem se představit:D. Jmenuji se Jennifer Schneider (jméno mi vybíral táta, je to američan), je mi 16 let a teď chodím do druháku na místní gympl. Mám ještě bratra Andrease, ale je to úplnej debil, páč se kámoší s Kaulitzema a pořád je k nám tahá, fakt zabít ho je málo. No jinak tady v Německu žiju asi 12 let, první 4 roky sme bydleli v New Yorku, ale pak sme se přestěhovali sem. Máma je totiž němka a chtěla se vrátit domů. Táta neměl nic proti, ale páč je podnikatel, skoro vůbec ho nevídám, často pochybuju, že tady s náma bydlí. Pořád někde lítá, ale má to svoje výhody, nebuzeruje mě a zahrnuje mě dárkama. Nedávno mi přivezl naprosto úžasný hadry až z Japonska. A teď k mýmu vzhledu:D. Hm asi jako každá holka sem nespokojená, chtěla bych jiný ksicht, jinou postavu, jiný prsa, no prostě všechno jiný:D. Ale zas musím uznat, že sem mohla dopadnout hůř. Sem prostě normální holka. Mám dlouhý blond vlasy do půlky zad, hnědý mandlový oči a moje postava radši no comment. S tou sem naprosto nespokojená! Jak bych to řekla... sem prostě vychrtlina až moc hubená, ale já žeru všechno na co přijdu (ano přesně žeru, já nejím já žeru) sem jak kyselina, ale né a né ztloustnout. Měřím 170 cm a vážím 48kg. Což je podle doktora málo, hm... ale jak mám asi tak přibrat, prostě to nejde. Já vím, že hodně holek by nevím co dali za to, aby mohli bejt stejně hubený jako já. Ale já to mám přesně naopak, co bych dala za pár kil navíc. Moje máma je to samý, takže to máme v genech a s tím nic nenadělám. Tak to je asi všechno k základnímu popisu:D.

Druhej den ve škole:

Kde je učebna chemie, přemejšlím a né a né si vzpomenout. Sakra už je po zvonění a já tu běhám jak pošuk a nemůžu tu blbou učebnu najít. Když procházím okolo pánskejch záchudků, něco mě pevně chytne za ruku a vtáhne dovnitř. He tak né něco ale někdo. A ten někdo je pekelně naštvanej. Hehe nj Tomíšek z očí mu srší blesky a surově mě tiskne k chladné zdi.

Verulí
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement