Kaulitzi ty debile!!!5

15. december 2010 at 14:54 | TH-KIKI |  Kaulitzi,ty debile!-UKONČENÁ
Když je u mě tak blizounko, že cítím jeho svěží dech, hlavou mi proběhne jediná myšlenka: "Teď, teď bys měla vstát a odejít, přeci ho nenávidíš ne?" Ale moje tělo mě naprosto zradí a udělá pravej opak. Otočím hlavu víc směrem k Tomovi a dlouze se mu zadívám do očí. Úpe se mi z toho zatočí hlava a rozbuší srdce. Krucinál co to se mnou dělá?! V tu ránu je pryč veškerá nenávist i zloba a tohle všechno se změní v chuť, v příšernou chuť Toma políbit. Neustále mu koukám do očí a pak mě konečně políbí. Nejdřív se jen tak lehce dotkne mých rtů, asi má strach jak budu reagovat. Pak povzbuzen tím, že sem mu nevlepila=oD a dál v klidu sedím, mě zdravou rukou obejme a pevně k sobě přitiskne. Z lehkých motýlích polibků se rázem vyklubou francouzáky jak vyšité. Ty pytle je to fakt síla, úplně se chvěju! Líbá mě hluboce a nenasytně. Jak to dělá, takovejhle pocit je pro mně naprosto novej. Jako né že bych se ještě s nikým nelíbala=oDD, ale ještě nikdo ve mně nevyvolal tak nádhernej pocit.

Je to hodně nepohodlný, páč každý sedíme na jiné židli a musíme se k sobě nahýbat. Asi má Tomík naprosto stejné myšlenky, páč se odtrhne od mých úst a zašeptá: "Poď si sednout na mě, takhle je to strašně nepohodlný." Dívá se mi do očí a ani na chvíli je neodtrhne... jesus má je tak nádherný takhle zblizoučka, když na mě kouká úpe roztávám. Fakt to nechápu ještě před pár minutama bych ho nejradši zavraždila a teď? Teď stačí aby na mě jenom kejvnul a já poslechnu, co se to se mnou k sakru děje??? Jako by mě něčím omámil! Vstanu a na svejch mírně rostřesenejch nohách=oD se pomalu přemístím na Tomíshka. Sednu si na něj obkročmo, ruky mu omotám kolem krku a opět se vpiju do jeho rtů. Panebože to je tak nádherný a cejtím, že Toma to taky nenechává chladným. Rukama bloudí po mém těle a zajíždí mi neustále pod tričko. Nechci zůstat pozadu, a proto mu milimetr po milimetru pomalinku vyhrnu jeho XXL tričko a svými prsty ho začnu hladit po jeho rozpálené kůži. Asi mu to dělá hodně dobře, páč začne usykávat. Pak mě jemně uchopí za boky a ještě pevnějc k sobě přitiskne, pomalu ani nemůžu dýchat, jak sem na něm nalepená. "Jenni," šeptne chraplavým hlasem. "Mno co?" otevřu očka, který sem měla po celou dobu zavřený. "No víš, každou chvíli sem může přijít tvoje máma, nepůjdeme radši k tobě do pokoje? Nerad bych aby nás při tom načapala!" položí mi otázku. "Moment při čem jako? No tak se líbáme a co, ty děláš jakoby moje mamča byla nějaká fúrie bo co!" nechápu ho. "No teď se líbáme to jo, ale nerad bych, aby nás viděla, jak to spolu děláme víš?" šibalsky se na mě usměje a už se chystá se mnou v náručí vstát.

Veškeré vzrušení ze mě vmžiku opadne a vystřídá ho opět příšerná zloba. "A kde jsi přišel na to, že se chci s tebou vyspat? Tak to sis spletl adresu miláčku, bordel je hnedka za rohem, tady není žádnej dobročinej ústav. Okamžitě mě pusť a vypadni odsuď!" ječím po něm, tak nahlas, že to musí na sto pro slyšet až u sousedů. Jenže Tom se mým nadávkám jen usměje, vstane a posadí mě na stůl, ale dál mě pevně drží, takže nemůžu zdrhnout. "Tome pusť mě!" bezmocně se kroutím. Ruce má položený na mých bocích a s úsměvem mě začne opět líbat. "Já si užiju, ty si užiješ, uvidíš bude to krásný!" šeptne mi roztouženě do ucha. Tohle je poslední kapka k přetečení poháru mé rozzuřenosti a vrazím mu takovou facku, div se neskácí na zem. Jenom kousek popolítne a zastaví se na židli, okamžitě si začne třít tvář. Mno bude tam mít pořádnou modřinu, ale co tohle si ke mně nebude nikdo dovolovat. Hm,... dobrá bilance modřina na xichtu plus spálenej prst a to vše za pár hodin v našem domě xD. "Nenávidím tě Kaulitzi a teď tím víc!" křiknu na něj nenávistně a vyběhnu schody do svého pokoje. Já sem tak blbá, jak sem mu mohla nalítnout takovýmu děvkaři. Vždyť ho znám už tolik let, tak mě mohlo napadnout, že mu nejde o city. Ne ten bude pořád jen myslet tím co má v kalhotách, srdce a mozek mu asi nic neříká. Hajzl!!! Zhroutím se na postel a rozbrečím se. Tohle mu jen tak nedaruju, tohle mu ještě pořádně osladím prevítovi!

Asi pět minut se utápím v slzách a najednou se ozve tiché klepání na dveře. "Teď ne mami, nemám náladu!" zavolám mírně rozechvělým hlasem. "To sem já Tom, Jenni! Ty brečíš? Můžu jít dál? Promiň chci se ti omluvit, já nevěděl... tak můžu?" naléhá na mě. "Nééé di si za jinou, to ti ta jedna facka nestačila? Chceš mít ozdobu i na druhé straně?" křiknu na něj zpátky. "Prosím tě pusť mě k sobě, slibuju, že se o nic nepokusím. Ta jedna ozdoba mi fakticky stačí, chci se jen omluvit!" Můj pohled se zastaví o kyblík s nějakou vodou, co stojí u okna. Jó a mám to, jestli na něj jdou nějaký chutě, tak po takové spršce ho to určo přejde hehé=oDD. "Tak jo momént, už jdu otevřít!" houknu na Tomíka. A to je jenom začátek, Tome Kaulitzi! uchichtnu se sama pro sebe a vstanu z postele.

Verulí
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement